Dej si pauzu, abys byl o krok napřed!

Fb. In.

Útuláček nebo šampion? Co je třeba vědět při výběru psa

Přeješ si už dlouho pejska, ale nemůžeš se rozhodnout, jestli nějakého voříška z útulku anebo spíš budoucího šampióna z chovné stanice? Přinášíme ti pár rad, které by tvé rozhodování mohly trochu zjednodušit. A to nejenom před Vánoci, po kterých se každoročně v útulcích objeví spousta nechtěných štěňátek. 🙁

Přednášku o tom, že pejsek je zodpovědnost na mnoho let a že je rozhodnutí si ho pořídit třeba pořádně zvážit, si ušetříme, protože to už máš, doufáme, důkladně promyšlené dávno. Překročíme proto rovnou k druhé fázi a to sice k samotnému výběru toho správného parťáka. 

Při rozhodování, které plemeno chceš (a v případě vořechů, která plemena chceš :-D), je dobré si dopředu říct, jaké jsou tvé možnosti a hlavně plány, které s pejskem máš. Chceš se svým psím kamarádem chodit trénovat agility a jezdit na výstavy nebo chceš spíš mazlíka na gauč k telce a je ti jedno, že z něj nikdy nebude šampion? 

Až budeš mít v tomhle jasno, vezmi si k ruce nějakou psí encyklopedii a projdi si historii a povahu plemen, která pro tebe připadají v úvahu. Podle toho poznáš, které z nich bude tvé vize pravděpodobně naplňovat nejvíc. 

Čistokrevný “papírák”

Nejlepší varianta. „Čistokrevný a s papírem“ nebo taky chovatelskou hantýrkou „papírák“ znamená, že pejsek pochází z ověřené chovné stanice, která podléhá kontrolám a musí splňovat určité parametry. 

Tito chovatelé jsou vždy členem Českomoravské kynologické unie (CMKU) a to je záruka toho, že se štěně narodí do vhodného prostředí, bude dostatečně dlouho v kontaktu se svojí maminkou a celkově se mu bude dostávat dobré péče. 

Většina chovatelů „papírových“ psů také nechává oba psí rodiče testovat na dědičná onemocnění a v případě pozitivních výsledků je dál nerozmnožuje. Pejsci s „papíry“ se také můžou účastnit tuzemských i zahraničních výstav (s „nepapíráky“ na oficiální výstavy jezdit nemůžeš). 

Nevýhoda koupě takového pejska je většinou vysoká pořizovací cena. Štěně po nějakém psím šampiónovi může totiž stát třeba jako malé starší auto. Když se ale rozhodnete pejska kupovat a neadoptovat (což je při správném výběru chovatele naprosto v pořádku), rozhodně na něm nešetřete. 

Jenom čistokrevný štramák 

V inzerátech můžeš najít i to, že je tebou vybraný pejsek sice čistokrevný, ale bez „papírů“. A to už trochu zavání. Je tady samozřejmě možnost, že chovatel má opravdu čistokrevné pejsky (tzn. že v rodové linii nebyl tento chov nikdy zkřížen s jiným plemenem) a jenom nechce plnit podmínky CMKU, jako například vyjet na určitý počet výstav za rok atd., ale napsané to s jistotou nikde na papíře nemáš. 

Největším lákadlem, proč lidé uvažují nad touhle variantou, je logicky výrazně nižší cena než u klasického „papíráka“. A pokud jsi viděl prostředí, kde chovatel pejsky má, doporučil ti ho některý z jiných ověřených chovatelů a celkově na tebe působí v pohodě, tak vlastně proč ne. 

Nevýhodou ale je, že ti pak doma může jezevčík narůst trochu víc, než jsi čekal, border kolie může být úplně levá na psí sporty a tvůj pitbull nemusí být až tak statný, jak by sis představoval. Prostě záruka fyziologických a povahových rysů je ta tam.

Pejsek z množírny

Ta nejhorší možná varianta! Pořizuješ si psa bez papírů, majitel ti nechce dovolit nahlédnout do prostor jeho chovné stanice a štěňátka ti přijdou plachá a frustrovaná? Tak to jsi pravděpodobně narazil na množírnu, kde jediným faktorem, který „chovatele“ zajímá, je finanční zisk. 

Naštěstí je tohle téma teď poměrně diskutované, ale pokud o tomto problému slyšíš poprvé, tak odtud pejska určitě nekupuj. Tyto množírny se většinou zaměřují na plemena, která momentálně frčí, takže například při koupi francouzského buldočka buďte extrémně opatrní. 

Snadná dostupnost a nízká cena se sice můžou zdát super, ale nakonec to vůbec tak není. Pejsci z množírny jsou totiž v drtivé většině psychicky poznamenaní a častokrát i fyzicky nemocní, takže to, co ušetříte při koupi, pak vypláznete na veterině. 

Pouliční směska jak poleno

Nekupuj, adoptuj. Jestli se řídíš tímhle známým heslem a chceš vytvořit bezpečný domov pro pejska z útulku, je to určitě super. Po celé České republice je nespočet útulků a podobných organizací, ve kterých na záchranu čeká tisíce ušáků, takže výběr budeš mít opravdu široký. Je ale dobré si uvědomit, že nikdo neví, čím si všichni tihle pejsci prošli, než se do útulku dostali. Výchova bude tak možná běh na delší trať než se štěňátkem, které si pipláš odmala. 

Určitě se hodí do vybraného útulku zajít a pejska, kterého sis vybral, vzít párkrát na procházku. Hned tak uvidíš, jestli to mezi vámi funguje. Není totiž nic horšího, než si psa odvést domů a za měsíc ho vrátit s tím, že to nejde. 

Adopce z útulku většinou není složitý proces, jen podepíšete adopční smlouvu a u některých organizací zaplatíte adopční poplatek. Jestli nechceš “útuláčka” přímo adoptovat, existuje například organizace Home4pets, která kromě jiného shání tzv. dočasky, což jsou dobré duše, které si pejska z útulku vezmou domů na dočasnou péči, než si ho někdo vybere přímo k adopci. 


Můj útuláček

I já jsem po důkladné rozvaze podlehla touze pořídit si štěňátko. Klasicky jsem taky váhala nad pořízením vymazleného „papírového“ štěňátka a adopcí nějakého nalezenečka. Nakonec jsem se obrátila na zmiňovaný pražský útulek Home4pets, kde pracuje moje kamarádka Gabriela Drázdová. Specializují se mimo jiné na převoz pouličních pejsků z východního Slovenska, kde jich venku bezprizorně pobíhá mnohem víc než u nás, a jednou takhle přivezli osm dvouměsíčních uzlíčků, mezi nimiž jsem si i já jednu fenečku adoptovala. Jmenuje se Lulinka a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem zatím udělala.