Dej si pauzu, abys byl o krok napřed!

Fb. In.

Cestovatelka Aneta: sama se nebojím

Holka na cestách. Sama. Beze strachu. To je Aneta Přibová, která chtěla mermomocí do zahraničí, ale nikdo nechtěl jet s ní, a tak vyrazila sama. A užila si to o to víc. „Lidi se zbytečně moc bojí, přitom když je člověk rozumný a opatrný, stane se mu něco málokdy,“ říká tahle studentka ekonomie, a zejména svatební fotografka, která ale stejně nejraději fotí cestovatelskou dokumentární fotografii.
https://www.instagram.com/p/Bvg2w8xlCKz/

Jak to tvoje sólo cestování vlastně celé začalo?

Já měla cestovatelskou duši tak nějak odjakživa a lákala mě hlavně Asie. Už jednou jsem tam byla s rodiči a tentokrát jsem chtěla vyjet sama. Pořád jsem hledala, s kým bych jela, až jsem se nakonec rozhodla, že pojedu sama. A zpětně si říkám, že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat.

A to jsi jela kam přesně?

Tenhle můj první sólo trip byl dvouměsíční. Začala jsem v Bangkoku, pak jsem dala skoro měsíc v Thajsku, dále Kuala Lumpur, Vietnam a zpáteční letenku jsem měla ze Singapuru. Vrátila jsem se akorát na zkoušky a na léto, které mám pracovní, a hned na podzim jsem zase letěla do Hongkongu, Thajska, Barmy a nakonec do Indie, kde jsem měla zakázku na focení svatby. A na Vánoce zase domů.

Fakt jsi ani na chvilku neměla strach?

V té Asii ani ne. Spousta lidí se cestování o samotě bojí, ale když je člověk rozumný a přizpůsobí se situaci, nevidím v tom zase takové riziko. Je jasné, že když vím, že musím přes celé město sama a nemám doprovod, nepromenáduju se v plavkách, ale naopak se přizpůsobím okolí a tomu, kde jsem. Nebavím se s lidmi, kteří mi nejsou sympatičtí nebo u kterých tuším, že by mohl být problém.

A to stačí?

Mně to zatím takhle vždycky stačilo. Nikdy jsem žádný problém nezažila, nikdy se mi dokonce ani nic neztratilo, i když jsem cestovala s drahým foťákem a notebookem. Když jsem byla v Brazílii, slyšela jsem, jak se někomu něco stalo, tak to jsem se trochu bála, a dokonce jsem potkala holčinu, které jsem dávala nějaká trička, protože jí v autobuse ukradli celý batoh. Všechno jí to ale nakonec proplatila pojišťovna, takže zase o tolik nešlo.

Takže dobré pojištění je základ?

Určitě. Pojistit všechno a dostatečně. A taky si nebrat nic hodně drahého, žádné věci ani oblečení. Já se vždycky vejdu do příručního zavazadla, je s ním pak i jednodušší cestovat.

Na dva měsíce sis zabalila do příručáku?

Jasně. Do Asie jsem měla bez elektroniky 7,5 kg a u několika věcí jsem si zpětně říkala, že je tahám zbytečně.

To zní nepředstavitelně, mít tak málo věcí.

Tak ono jich ani víc nepotřebuješ. Zabalíš si spodní prádlo, pár triček, žabky, léky a jedeš. V Indii jsem to tedy docela podcenila, protože tam v noci byla v prosinci zima, tak jsem si musela dokoupit pár mikin, ale to je to kouzlo – cokoli zjistíš, že potřebuješ, si můžeš koupit na místě a nějaká móda je ti fakt jedno, to neřeší žádný backpacker.

A co když na místě neseženeš, co potřebuješ?

Většinou se mi to podařilo bez problému, je ale fakt, že třeba sehnat v Indii kapky do nosu bylo dost nemožné. Od té doby si je proto naprosto vždycky balím.

Co na tvoje sólo cestování říkají rodiče?

Já bych řekla, že jsou s tím docela v klidu. Mamka sice vždycky pláče, když odjíždím, a bojí se, ale o to šťastnější je, když se zase vracím.

Není to někdy nuda, cestovat sama?

Vůbec ne! Ono totiž vlastně nikdy sama nejsi. Na cestě potkáš spoustu dalších batůžkářů, seznámíš se v hotelech, na Tinderu, Couchsurfingu nebo cestovatelské seznamce na Facebooku a vyrážíte všude spolu. Naopak bych tedy řekla, že když cestuješ sama, potkáš o to víc zajímavých lidí.

Na Tinderu? Rozuměla jsem dobře?

No jasně. Třeba jednou v Asii v hostelu nikdo nebyl a já nechtěla nikam vyrážet sama, tak jsme se s někým domluvili přes Tinder, že se spolu půjdeme podívat na nějaký chrám, potom si dáme pivo a pokecáme. V Praze je to hlavně randicí appka, takhle v cizině to ale bývá o něčem jiném. S tím klukem jsme mimochodem dodneška dobří kamarádi.

Máš nějakou oblíbenou národnost?

Asi Němce.

Ne Brazilce?

Brazilci jsou krásní, to rozhodně. Ale jsou to takoví pohádkáři. Já mám radši přímé lidi, co si na nic nehrají.

Co bys vzkázala ostatním (nejen holkám), co přemýšlejí o cestování, ale bojí se na to jít sólo?

Ať se nebojí. Fakt. Spousta lidí si cestování představuje jako nebezpečné a zbytečně drahé, přitom realita je úplně opačná. Existuje spousta možností a člověku to pokaždé něco dá. Nemusíš hned na jiný kontinent, začni třeba v Evropě a ne úplně na blind, ale skrze nějaký program, třeba dobrovolnické WorkAway, a vrhni se na low-cost věci, hostely, couchsurfing a budeš mít za málo peněz spoustu zážitků. Garantuju!


ANETA PŘIBOVÁ

Aneta je studentka Vysoké školy finanční a správní v Praze, k tomu ale taky cestovatelka, fotografka a organizátorka Airbnb zážitků. S kamarády organizuje pub crawly pro turisty, fotí hlavně svatby (a to i v zahraničí) a naposledy se na svých cestách podívala do Asie a Jižní Ameriky.

Jako tzv. solo traveller cestuje většinou sama, nikdy ale nezažila žádné nepříjemné situace nebo problémy. Když je člověk opatrný, užije si podle ní cizí kraje kolikrát daleko lépe sám.


Foto: archiv Anety Přibové, @anetaanie