Dej si pauzu, abys byl o krok napřed!

Fb. In.

Filip Titlbach o podcastech: Rád bych mluvil s anglickou královnou. Asi jí napíšu

Podcasty vládnou světu! Je jich čím dál tím víc, a to nejen v angličtině, ale i v češtině. A jsou dost cool! Jednak je to super způsob, jak se alespoň na chvíli odtrhnout od zářících obrazovek, hlavně je to ale zábavná cesta, jak se dozvědět něco nového a zajímavého (víc jsme se o tom mimochodem rozepsali v aktuálním časáku 😉). O tom, jak podcasty vznikají, jaká je jejich budoucnost a jak se můžeš podcasterem stát i ty, jsme se bavili s Filipem Titlbachem, mladým novinářem, který podcasty rozjel v Deníku N a dost se mu daří.

Našla jsem průzkum, podle kterého se za posledních pět let v USA zdvojnásobil počet posluchačů podcastů. A z drtivé většiny jde o mladé lidi, mileniály, ale i mladší.

Je to tak, nejnovější čísla z Ameriky ukazují, že co je to podcast, ví 70 procent Američanů, 51 procent někdy nějaký podcast slyšelo a 22 procent dokonce v posledním týdnu. Je pravda, že jde především o mladé posluchače, to ukazují i naše čísla. Ale jinak je to věkové rozpětí neomezené. Poslouchají nás i lidi nad 60 let.

Podcasty tedy obecně cílí spíše na mladé?

Většinou ano. I my jsme vytvořili podcast, abychom ke kvalitnímu zpravodajství a publicistice přitáhli mladší publikum. 

Čím to, že mladí začali poslouchat podcasty?

Myslím, že je to životním tempem. Vidím to sám na sobě. Mladí lidé mají spoustu možností. Studují, cestují, pracují, zakládají rodiny, sportují, věnují se svým koníčkům a pak už jim zkrátka nezbývá moc času na to věnovat se ještě aktuálnímu dění. Dneska už to nefunguje tak, že by si člověk udělal každý večer ve stejný čas volno, sedl si k televizi a hodinu sledoval zprávy. U podcastů je to naopak, ty se přizpůsobí vašemu času. Můžete si je pustit kdykoliv, kdekoliv a k čemukoliv. To televize ani noviny nenabízí. S podcastem ve sluchátkách můžeš jít třeba do fitka, běhat venku nebo řídit auto.

Navíc to jde i bez internetu…

Přesně tak. Jednou si ten podcast stáhneš do podcastové aplikace a můžeš si ho pak poslechnout třeba v metru, kde není signál.

Jak se dá ale v dnešní informačně přesycené době posluchač zaujmout? A opět – zvlášť ten mladý?

To je výborná otázka. Přemýšlím nad ní každý den! 😃 Kdybych znal recept, který by fungoval za každých okolností, tak jsem v tuhle chvíli nejspíš miliardář. 😂 Myslím, že u mého podcastu pomáhá svým způsobem i můj věk. Je mi 26, takže to dělám intuitivně pro posluchače, kteří jsou plus minus v mém věku. Pokud by mi bylo padesát, nevím, zda by mě 26letí lidé poslouchali. Snažím se být autentický. I když je to publicisticko-zpravodajský podcast, snažím se říkat to, co mě napadne. Jsem, stejně jako v životě,  jízlivý. I to se v podcastu projevuje a zřejmě to dokáže přitáhnout. Jinou formu, než být sám sebou, jsem nenašel. Tomu všemu samozřejmě pomáhá i samotná technologie. Telefon má dneska každý v kapse a podcasty jsou dostupné v aplikacích jako je Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a tak.

Jak vybíráš témata svých podcastů?

Každé ráno na poradě probíráme témata, která ten den budou redaktoři a reportéři zpracovávat. A já se z nich snažím vybrat to nejdůležitější a zároveň i to, co je podle mě zajímavé právě především pro mladé publikum. Snažím se dost zaměřovat na zahraničí. Obecně se mu v mainstreamových médiích nevěnuje tolik prostoru, tvrdí se, že Čechy moc zahraniční zpravodajství nezajímá. Já osobně si to ale nemyslím. Mám pocit, že současnou generaci globální témata přesahující naše hranice zajímají dost. A proto jim věnuji v podcastu dost prostoru.

A jak podle tebe vybrat dobrý podcast? Na Apple Podcasts je nějakých 800 tisíc show, další jsou samozřejmě na Spotify, Google Podcasts, člověk se v tom docela ztrácí.

Záleží na vkusu každého. Můžu říct, jak si vybírám já. Třeba na základě autorů, kteří to dělají. Některé znám z jiných oblastí, takže vím, jakým tématům se věnují. Třeba dokumentaristka Brit Jensen a reportérka Magdalena Sodomková natočily podle mě nejlepší českou podcastovou sérii Matematika zločinu. Je to z kategorie true crime.

Jinak ale musím říct, že podcasty sám vlastně v posledních měsících moc neposlouchám, protože jejich vytvářením trávím celý týden od pondělí do pátku. Ale když už, tak si o víkendu pouštím nějaké oddechovky. Dost mě třeba baví Buchty. Jsou to lehká témata, takový „girl talk“, ale není to blbý. Trefují se mi do vkusu tím trapnohumorem, který je mi vlastní.

Když se chci něco dozvědět, pustím si nějakou ověřenou značku, třeba The Daily od New York Times. To je, myslím, nejposlouchanější zpravodajský podcast ever. Nebo když někde vidím zajímavého hosta, poslechnu si ho, a když mě to baví, kouknu na celý ten podcast. Takhle jsem přišel na dobrý amatérský podcast Stav duše nebo Kydy.

Je pravda, že i těch témat je opravdu hodně moc.

Je jich strašně moc! V Česku se s tím ale bohužel moc neexperimentuje, jsou to z devadesáti procent klasické rozhovory. Ve světě existují právě i dobré true crime podcasty, reportážní a hodně soundové věci, vědecké podcasty, sportovní podcasty a tak dále… Mě osobně zajímá publicistika, protože jsem novinář, ale věnuju se i sociálním a menšinovým tématům, LGBT+ tématům a tak.

Já jsem našla podcast The Walking, kde nějaký pán jen nahrává, jak chodí…

To je skvělý! Takovéhle inovativní formáty jsou dobré. Vlastně znám podobné, kdy paní chodí na procházku se psem a u toho dělá rozhovory s hosty. 

Na druhou stranu – není to spíš jen nějaký aktuální hype? Neopadne třeba tenhle mega zájem o podcasty časem?

Na tuhle otázku odpověď neznám.

A nebojíš se toho?

Vůbec ne. Snad bych se uživil i jinak. 😄 Názory na tuhle otázku jsou rozdělené. Jedna část lidí tvrdí, že podcasty jsou budoucnost, všichni podle nich budou mít podcasty a budou na tom hrozně vydělávat. Druhá část naopak tvrdí, že to zanikne stejně jako občanská žurnalistika nebo videožurnalistika. Nejsem příznivcem frází a klišé, ale v tomto případě si myslím, že pravda bude někde mezi. Že to bude jako u YouTube. U toho se taky na začátku říkalo, že všichni budou youtubeři a budou známí a bohatí. Nakonec ale zůstali jenom ti nejlepší. Tipl bych, že podobný příběh uvidíme i u podcastů. Teď je v Česku boom, rozjíždí je kde kdo, ale nakonec zůstanou jen ty dobré, kvalitní, ty s invencí.

Jak tvůj podcast Studio N vzniká?

Začíná to tak, že ráno ztěžka vstanu. 😆 Jak už jsem říkal, v redakci na poradě se dozvím aktuální témata a z nich si vyberu. Náš podcast má dvě hlavní témata a rychlý souhrn zpráv. Během dopoledne se domluvím s redaktory a natočím s nimi rozhovor. Teď to bude znít asi trochu zvláštně, ale moje know-how je, že si jejich texty, o kterých se bavíme, dopředu moc nečtu, jenom tak zběžně, abych se pak mohl ptát autenticky na to, co mě osobně zajímá. A taky proto, abychom to téma vysvětlili srozumitelně. Rozhovor, který by byl “nahraný”, předem domluvený, by mě nebavil. A pak ani posluchače. Na závěr podcastu si vždycky připravuji nějakou svoji jízlivost k aktuálnímu dění. Snažím se vymyslet nějaký vtip, cynickou poznámku. No a pak už si jen natočím nějaké povídání na začátek a jdu to stříhat. To je ta nejtěžší práce. Vkládám tam podkresovou hudbu, různé zvuky, memy, občas i nějaký telefonát s člověkem, kterého náš novinář konfrontoval. Snažím se, aby to bylo zvukově co nejbarevnější. Stříhám to každý den asi tak čtyři hodiny. A nakonec to ve finální podobě nahraju do podcastových aplikací a na web Deníku N. A pak jsem vždycky šťastný za každou zpětnou vazbu, kterou od posluchačů dostanu. Je to dream job.

Jsi na to sám?

Ano, jsem svým vlastním moderátorem, dramaturgem i editorem. Přináší to ohromnou tvůrčí svobodu, ale i zodpovědnost. Když jsem nedávno slyšel v už zmíněném podcast The Daily, že jej tvoří kromě moderátora Michaela Barbara dalších asi 20 lidí, tak jsem měl slzu v oku. 😅 Musím ale dodat, že teprve začínáme a jednou se snad kolem podcastu vytvoří nějaký malý tým.

Teď důležitá otázka pro naše mladé čtenáře. Jak rozjet vlastní podcast?

Chce to hlavně chuť! A samozřejmě i nějaký nápad, o čem mluvit, aby to mělo hlavu a patu. Je to o tématech i o píli. Spousta podcastů skončí po čtyřech dílech, protože jejich tvůrci nemají o čem dál mluvit. Co se ale týče té technické stránky, je to dost low-cost záležitost, člověk nemusí mít do začátku žádnou profesionální techniku. Koupí si slušnější mikrofon za dva tisíce, pár drátů, software na stříhání, zaplatí si aplikaci, která to bude posílat dál. A nahrává.

Pokud nejste známý člověk, tak nějakou dobu trvá, než získáte své publikum. I proto se na to tvůrci často po pár dílech vykašlou. Přijde jim, že dělat podcast pro padesát lidí nemá smysl. Chce to vydržet, být inovativní, mít určité sdělení a hrát si se zvukem. Když nemáte dobrý obsah a zvuk zní blbě, lidé už se k vám nevrátí. Tak to prostě je.

Máš někoho, s kým bys fakt chtěl udělat rozhovor?

Těch je tisíc! 😁 Když chcete s někým udělat rozhovor, prostě mu napište, to je moje motto. I kdyby to měla být celebrita první kategorie. Spousta lidí se zalekne velkého jména a toho člověka neosloví. Z mojí zkušenosti můžu říct, že ve valné většině jsou lidé milí, a pokud je to jen trochu možné a cítí váš zájem, vyjdou vám vstříc. Odpovězte si na jednu otázku: Co nejhoršího se může stát? Že ti ten host řekne ne. S tím se smíříš. Ale abych odpověděl na dotaz. Zrovna teď bych chtěl fakt udělat rozhovor s britskou královnou. Co si myslí o Meghan, jaký má v paláci život, jak vnímá brexit nebo jestli jí nechybí normální procházka po ulici bez toho, aniž by se kolem ní sesypal dav lidí. Vidíš, mám to v hlavě a ještě jsem jí nenapsal. Porušil jsem svoje vlastní pravidlo. 😂 Možná to po tomhle rozhovoru udělám.

Dobrej nápad!

Ale nejdřív musím vypilovat britskou angličtinu.

Na to jsou skvělý podcasty…

To je pravda! 😎


Filip Titlbach

Novinář a moderátor, pracoval ve zpravodajství Českého rozhlasu, později moderoval vlastní pořady na Radiu Wave. Aktuálně pracuje v Deníku N, kde každý den připravuje a vysílá svoje Studio N.


Foto: archiv Filipa Titlbacha