Dej si pauzu, abys byl o krok napřed!

Fb. In.
Vystudoval gympl, maturoval mimo jiné z matematiky a španělštiny, dostal se na VŠE. A celou dobu při tom dělal atletiku na vrcholové úrovni. Jak se dají takové věci skloubit a proč nešel na medicínu? Zeptali jsme se nadějného mladého atleta Honzy Jiráska.

Jak dlouho sportuješ?

Atletiku dělám od první třídy, taky jsem tancoval a hrát fotbal. Nakonec jsem ale zůstal jen u atletiky. V první třídě mě rodiče přihlásili do kroužku, pak jsem přešel a trénuju na Dukle. Atletika mě vždycky bavila, zlepšoval jsem se a to mě taky donutilo makat dál.

Jakým disciplínám se v atletice věnuješ?

Skoku do dálky a trojskoku. Ze začátku dělají atleti všechno, časem se potom specializují. Na Dukle jsem začal dělat víceboj a postupně jsem se začal věnovat skoku do dálky. Teď už dělám spíš jen skok do dálky.

A teď ta nejdůležitější otázka. Jak jsi zvládal dělat atletiku a gympl?

Ze začátku jsem nevěděl, že budu atletiku brát tak vážně. Nechci říkat vrcholově, ale atletiku dělám fakt naplno. Na nižším gymplu jsem všechno bral víc jako koníček, povinnosti jsem měl stejné jako všichni ostatní spolužáci. Čas od času jsem jel na soustředění, ale to se dalo domluvit poměrně snadno.

Poslední dva roky jsem před maturitou přemýšlel nad individuálním studijním plánem, ale nakonec na něj nedošlo, nepotřeboval jsem ho. Ve čtvrťáku jsem pak žádal o uvolnění z tělocviku, ale byl jsem dost líný na vyplnění žádosti, tak jsem nakonec chodil cvičit aspoň tak, abych naplnil minimální docházku a nemusel ke komisionálnímu přezkoušení. To už se mi stalo dvakrát. Hodně šlo o závody. Před nimi jsem cvičit nemohl, tak jsem na tělocviku seděl na lavičce, což pak vedlo k tomu, že jsem si musel známky doplňovat.

Byli profesoři, kteří mi vycházeli vstříc, ale samozřejmě byli i ti, co nedokázali pochopit, že se člověk nechce jen učit do školy, ale chce se věnovat i něčemu jinému.

„Všichni kolem mě přestávali, zatímco já si tréninků ještě přidával…“

Jak to šlo s maturitou?

Spolužáci a nejen oni si ze mě vlastně dělali srandu. Všichni okolo mě přestávali, zatímco já si tréninků ještě přidával. Zvládnout se to určitě dá. Učil jsem se radši efektivně než dlouho.

Co stres z maturity, když ses navíc ještě potil na tréninku?

Malinko mě to děsilo. Spolužáci mi vyprávěli, jak tráví čtyři hodiny denně v knihovně. Ale to byli spíš ti, co maturovali z chemie, biologie a tak. Ti měli oproti mně podle mě maturitu těžší, já maturoval spíš z těch jednodušších předmětů.

Bál jsem se, jestli to stihnu. Ale zvládnul jsem to. Maturoval jsem z češtiny, matiky, zeměpisu a španělštiny, angličtinu jsem měl nahrazenou certifikátem.

Proč ses rozhodnul přihlásit se na VŠE?

Prošel jsem si docela zajímavou cestou. Nejdřív jsem chtěl být zubař, třeba od kvinty. Pak jsem chtěl jít na medicínu, ve třeťáku mě odradil seminář. Pak jsem přemýšlel, co by mě bavilo, a narazil jsem na ekonomku.

Ve čtvrťáku jsem ekonomii ve škole měl a dost mě zajímalo, jak fungují finanční systémy, bankovnictví a tak podobně. A řešil jsem taky samozřejmě, že chci pokračovat s atletikou. Což by snad na VŠE neměl být problém, dalo by se to řešit zase nějakým individuálním plánem. Uvidíme, jak to bude s absencí. Snad to ale nějak půjde. Mám pocit, že na vysokých školách si obecně sportovců váží víc. Kvůli meziuniverzitním soutěžím a tak. To na gymplu moc nebylo.

Co tvůj volný čas, věnuješ se jenom sportu?

Všichni si myslí, že žádný volný čas nemám. Právě kvůli atletice a škole. Člověk ale přijde na to, že má vlastně hrozně moc volného času. Trénink mi zabírá tak tři hodiny denně, takže mám určitě čas na chození ven s kamarády, s přítelkyní, zahrát si něco na počítači a podobně.

Jak to máš s tréninky, je to náročné?

Můj rok je rozdělený na dvě fáze. První fáze je příprava na sezonu. Nezávodí se a jen se trénuje. To trénuju šestkrát týdně. Jeden den v týdnu mám pauzu a jeden den potom trochu volnější. V sezoně se potom závodí. To mám pět tréninků týdně. Jeden trvá právě ty dvě až tři hodiny. Někdy trénuju dvoufázově. To znamená, že jdete trénovat jednou ráno a jednou třeba odpoledne. Ale to se dělá především na soustředění.

Mimochodem, na soustředění jsem na střední jezdil paradoxně nejvíc v maturitním ročníku, to jsem byl třikrát. Moc jsemse tam neučil, ale na jednom, na které jsem jel těsně před maturitou, jsem zvládnul nějakou povinnou četbu. Jinak jsem na to moc neměl energii, když máte dva tréninky denně, radši si jdete po obědě lehnout.

Co tě motivuje při sportu?

Hlavně to, že mě to baví. Atletikou žiju, kdyby mě to nebavilo, nedělal bych to. Baví mě se pořád zlepšovat, vidět pokroky. Určitě jsem měl horší chvíle. Speciálně když jsem byl zraněný. Přetržený zadní sval na stehně, obě ruce zlomené. To mě limitovalo, nemohl jsem trénovat, čas od času to mám pořád v hlavě. To je asi nejtěžší, dostat z hlavy ten strach, aby se nic nestalo znovu. Nikdy to ale nebyla žádná významná krizovka. Vždycky jsem se z toho zvednul.

Jakých svých úspěchů si nejvíc ceníš?

Jsem trojnásobný mistr ve skoku do dálky (jednou do osmnácti let, dvakrát do dvaceti). Postupně se mi posouvají priority, pořád si toho vážím, ale dřív to pro mě asi bylo víc. Teď se snažím prosadit na mezinárodní scéně, dostat se na mistrovství Evropy.

Sen každého sportovce je určitě olympiáda, ale to je ještě hrozně dlouhá cesta, a navíc nikdy nikdo neví, co se stane. Může přijít nějaké zranění, v atletice je navíc docela málo peněz. Chci se věnovat atletice i kariéře. Musím hrozně poděkovat rodičům, sám atletikou moc nevydělám, celý život mě podporovali – finančně i psychicky.

Tvoje přítelkyně taky dělá atletiku. Jak to zvládáte?

Je to složité. Přes sezonu oba trénujeme, tak se vidíme míň. Na druhou stranu se ale můžeme podporovat na závodech, které máme společné. Toho si hodně vážím. Beru to jako obrovskou výhodu.

Přítelkyně je taky velice úspěšná. Letos se na ME kvalifikovala ve třech disciplínách. Věnuje se víceboji, ale i jednotlivým disciplínám. Netrénujeme spolu, většinu času spíše odpočíváme.

Udělal bys za svoje studium na gymnáziu něco jinak, kdybys mohl?

Ve čtvrťáku na gymplu jsem si říkal, že jsem si měl víc užívat předměty, které už jsem pak nemusel dělat. Že je to škoda, že jsem nedával pozor na chemii, biologii, prostě na předmětech, které už mít nebudu.

A nějaký vzkaz pro současné studenty máš?

Je to hlavně o tom zůstat v klidu, nezhroutit se. Učit se, ale nepřehánět to, nenechat to na poslední chvíli a bude to v pohodě.


JAN JIRÁSEK

Mladý sportovec, co se po studiu Gymnázia Nad Alejí rozhodl jít studovat na Fakultu financí a účetnictví pražské VŠE. Profesionálně při tom dělá atletiku v pražské Dukle.


Foto: archiv Honzy Jiráska, VŠE, unsplash.com