Dej si pauzu, abys byl o krok napřed!

Fb. In.

Tik tak, čas se krátí. Už víš, co půjdeš studovat?

Vybrat si vysokou školu může být docela fuška. Ale neklesej na mysli! Poradíme, jak na základní výběr oboru, aby z toho nebylo mrzení. A PS: nechceme plašit, ale čas na podání přihlášek se krátí, tak šup na to. 😉

Tápeš při výběru budoucí vysoké školy? Nevíš, jestli si zvolit takzvanou povídací vědu nebo raději některý z technických či ekonomických oborů? Zkus si odpovědět na následující tři otázky – mělo by ti to napovědět, jakým směrem se vydat.

1) Co studuju teď?

Ten, kdo už studuje nějakým způsobem zaměřenou střední školu, má rozhodování trochu jednodušší než gympláci. Výchozích možností je spousta, nejde totiž jenom o humanitní, jazykové nebo matematické gymply, ale třeba i o střední odborné nebo umělecké školy a lycea. Pro takové studenty je další cesta docela jasná, protože elektrotechnik si na politologii asi moc přihlášku nepodá, žejo… I když na druhou stranu proč ne. 🙂

Studuješ-li všeobecnou střední, máš rozhodování zpravidla těžší, protože můžeš dělat v podstatě cokoliv. Logicky tak záleží hlavně na tom, jaké předměty tě baví, jestli je to spíš dějepis anebo fyzika. Pokud tápeš, mrkni na nabídku technických i humanitních oborů, zajdi se podívat na dny otevřených dveří a nasávej atmosféru – kde se cítíš líp, co tě víc zaujalo?

2) Vím, co chci dělat?

Pokud ne, vůbec se tím nestresuj, ve stejné situaci je i hodně tvých spolužáků, přísaháme. No a nepomůžou tomu často ani příbuzní – babička z tebe chce mít doktora, táta inženýra, protože se povolání dědí v rodině, tebe asi nejvíc baví jazyky, ale nevíš, zda je chceš studovat… V takové situaci může docela pomoct pedagogicko-psychologická poradna. Fakt.

V každém kraji nebo městě jich je hned několik a často dlouhodobě spolupracují se základními i středními školami – a tudíž třeba i s tou tvou. Kontakt na ně má většinou výchovný poradce a některé školy organizují návštěvu poradny pro žáky posledních ročníků i hromadně. A co tě při ní čeká? Zhruba tříhodinové osobnostní testy, které prověřují logické a analytické myšlení a schopnost chápání textu, ale také sada asi stovky otázek typu „Připadáte si jako vůdčí typ?“, „Byly byste radši zpěvák, nebo řidič kamionu?“ a podobně. Na základě tvých odpovědí ti pak při individuálních sezeních s výběrem vysoké můžou docela dobře poradit.

3) Jde mi jenom o titul, nebo i o uplatnění?

Některé menší vysoké školy často nabízí atraktivnější studijní obory s vyšší mírou uplatnění v praxi než třeba notoricky známé velké vysoké školy. Na druhou stranu ale dveře k budoucí kariéře rychleji otevírá titul právě třeba z Masarykovy Univerzity nebo z ČVUT. Někteří zaměstnavatelé jsou pořád docela konzervy a tyhle „tradiční“ vysoké školy jednoduše upřednostňují, vzít potaz tak můžeš i to. 

4) Co studium za peníze?

Nejde ani tak o studium v zahraničí, jako spíš o studium na některé z tuzemských soukromých škol. Školné za semestr se pohybuje většinou kolem 20 000 korun, může se však vyšplhat třeba i na 90 000 korun. Některé takové školy se pyšní opravdu pěknými statistikami uplatnění svých absolventů v praxi i výše jejich průměrného platu, jen čísly se ale nenech zlákat.

Zaměř se na jména přednášejících a rozmysli si, zda je soukromá vysoká škola opravdu ta pravá volba. Představa „flákárny“, kde se nemusí nic dělat, často totiž tak úplně nesedí a studenti na to můžou nepěkně doplatit.

Výhodou soukromých škol bývá také třeba lepší technické a materiální vybavení, individuálnější přístup ke studujícím a také zajímavější nabídka oborů studia. 

5) Zvládnu studovat v cizím jazyce?

Studium v cizím jazyce většinou nabízí soukromé vysoké školy, ale nabídka oborů v angličtině už proniká i na ostatní vysoké. 

Titul z cizojazyčného studia se v životopise vyjímá opravdu dobře, navíc hlavně nadnárodní firmy k těmto zkušenostem při pohovorech rády přihlížejí. A každá výhoda se při hledání práce hodí. Ale musíme varovat, studovat jinak než v češtině nemá cenu, pokud si opravdu nevěříš – jinak je to velký špatný a trápení. 

Druhou možností studia v cizím jazyce je studium na některé ze zahraničních škol. Tady je ale potřeba počítat s dost velkou raketou, i když samozřejmě existují stipendia a podobné srandy.

6) Není pro mě lepší vyšší odborná?

Takzvané VOŠky jsou určitou alternativou ke klasickým vysokým školám. V České republice jich funguje na dvě stě, některé jsou veřejné, jiné soukromé. Občas si středoškolští čtvrťáci podávají přihlášky na vyšší odborné školy jako záchranu, kdyby všechny ostatní možnosti nevyšly. VOŠky s tím většinou počítají, přijímací řízení mívají několikakolové a termíny vypisují i na období, kdy jsou již výsledky z vysokých škol známé. 

Na vyšších odborných školách je výuka zaměřená hlavně na praktickou stránku oboru. Skladbou rozvrhu se blíží spíše střední škole, vyučování je obvykle od pondělí do pátku a docházka je povinná. Platí se zde také školné, většinou dva až šest tisíc za rok.  Studium trvá v průměru tři roky a po úspěšném absolutoriu se student může pyšnit titulem DiS. (diplomovaný specialista). Některé vysoké školy pak umožňují studentům vyšších odborných škol získat titul Bc. po pouhém dalším roku studia, tak to taky není k zahození.

7) Hodlám při studiu pracovat?

Pokud ano, je dobré zvolit kombinovanou formu studia. Stejně tak, pokud chceš studovat dva obory zároveň. Ale pozor na to, jakkoliv suprově to zní! Někomu totiž může tento uvolněný rytmus studia maximálně vyhovovat, pro jiného to ale naopak může být až nepřekonatelný problém – nově nabytou volnost v podobě pár přednášek za semestr a nutnosti vypracovat několik seminárních prací jednoduše neukočíruje a studium v této formě nezvládne. Takže i to se sluší vzít v potaz.

Tak co, pomohli jsme aspoň trochu?

Foto: pexels.com, unsplash.com