Dej si pauzu, abys byl o krok napřed!

Fb. In.

Sestřička v době koronaviru: Čekala jsem, že budu víc hysterická

Jaké to je pracovat v době koronavirové pandemie přímo v první linii? Zjistili jsme za tebe! Jak se s touhle nečekanou výzvou vypořádala, nám totiž prozradila Kristýna Čechová, zdravotní sestřička akutní zóny Fakultní nemocnice v Plzni.

Přes urgentní příjem už dva měsíce proudí nejen potencionální, ale i pozitivní pacienti s koronavirem. Jak se ti s tímhle vědomím chodí do práce?

Být středem toho všeho hlavně v době, kdy nových případů hodně přibývalo, bylo docela vzrůšo. Na urgentním příjmu je stres každý den, vozí nám tam pacienty v akutním stavu, k tomu se ale pak ještě přidala nadstavba v podobě této epidemie a to byl vlastně hned takový double stress. 😀 I když je pravda, že jak se lidé báli chodit do nemocnice, aby se nenakazili, tak znatelně ubylo těch jinak “akutních” případů. (asi víme, o čem mluvím, co? 🙂 )

Jak se takové situace dají zvládnout, aby se z toho člověk nezbláznil?

Na akutním příjmu je neustále takový šrumec, že není moc čas nad tím přemýšlet. Prostě jedeš a je to záhul, ale jsem za to vlastně ráda. Myslím si totiž, že jsem se v intenzivní medicíně našla. 

Chtěla jsi vždycky být sestřičkou? 

Zdravotní sestřičkou jsem už odmala určitě být nechtěla, to spíš baletkou nebo herečkou. 😀 Ještě po maturitě jsem si říkala, že se zkusím přihlásit na zdravotnickou VOŠku v Plzni, budu tam třeba rok a pak uvidím. Zlomové pro mě bylo až období praxe, kdy jsem si poprvé na vlastní kůži tuhle práci zkusila a strašně mě to chytlo. No, a tak jsem zůstala. 🙂

Na vlastní kůži sis taky vyzkoušela být zavřená v karanténě, a to kvůli jednomu pacientovi, který měl na koronavirus podezření. Jaké to bylo, čekat, jestli to máš taky nebo ne? 

Čekala jsem, že budu vic hysterická 😀 Řídila jsem se pokyny z nemocnice, i když ty byly bohužel často docela zmatečné a tak jsem vlastně jen věděla, že se nemám s nikým stýkat. Příjemný pocit to ale určitě nebyl, naštěstí jsem na výsledky nečekala dlouho, a tak jsem byla brzy vysvobozena a hned jsem mohla naklusat na noční. 🙂 

Měla jsi strach ?

Byla jsem spíš nervózní, než přišly výsledky, vyloženě strach jsem neměla. Spíš jsem se bála, abych někoho nenakazila, když jsem se stěhovala do bytu, kde jsem trávila karanténu a podobně. 

Jaký to byl pocit, být najednou na chvíli pacient?

No, to byla komická situace. Hned jsem totiž hlásila, že mi výtěr bude dělat jedině ta nejšikovnější kolegyně z oddělení. 😀 V tom jsem vlastně byla trochu víc hysterická, než bylo třeba. 🙂 Být na místě pacienta pro mě nebylo příjemné, ale určitě to byla důležitá zkušenost. 

O všeobecném nedostatku ochranných pomůcek, ve kterém nás pandemie zasáhla, se toho napovídalo hodně. Jak to bylo u vás?

No, pomůcek bylo zprvu opravdu velmi málo. Osobně se mi sice nikdy nestalo, že by na mě nevyzbyla rouška, ale vždycky to bylo jen tak tak. Problém tam byl hlavně v tom, že ze začátku nikdo moc nevěděl, co přesně za pomůcky bude třeba. K rouškám se tak postupně přidávaly obleky, brýle, štíty. Shodou okolností jeden můj kamarád vytvořil na 3D tiskárně několik štítů, které našemu oddělení pak přinesl. To bylo fajn. 🙂

Jak ses v tom kosmonautickém obleku cítila?

Člověk to nezná, protože to normálně nepoužívá, a výrazně hůř se v tom pracuje. Je v něm horko, v respirátorech se k tomu špatně dýchá a můžu říct, že nejednou to se mnou málem seklo. Důležité bylo také naučit se postup, jak to správně svlékat a oblékat, abychom při převlékání sebe ani nikoho jiného nekontaminovali a tak. 

Jak tuhle zkušenost vnímáš teď, když už je trochu víc klid? 

Paradoxně jsem ráda, že jsem si takovýhle krizový stav pracovně prožila a naučila se v něm fungovat dobře a efektivně. Když se na to zpětně podívám, myslím, že jsem obstála celkem dobře. 🙂


Kristýna Čechová

Po absolvování sportovního gymnázia nastoupila na Vyšší odbornou školu zdravotnickou v Plzni. Teprve v praxi si potvrdila, že chce zdravotní sestrou opravdu být, a svou kariéru začala na nově otevřeném urgentním příjmu Fakultní nemocnice v Plzni. Za dobu svého působení na oddělení toho zažila už víc než dost – a to včetně koronavirové pandemie.


Foto: archiv Kristýny Čechové