Dej si pauzu, abys byl o krok napřed!

Fb. In.

Honza Klusoň: Z vymetače večírků úspěšným podnikatelem

Měl všechno na háku, vymetal večírky, a co bude zítra, ho tak úplně netrápilo. Pak ho ale postihlo vážné onemocnění a to byla velká stopka. Když se zotavoval v nemocnici po operaci mozku, řekl si Honza Klusoň, že je načase nakopnout život trochu jiným směrem. „Když je člověk ještě na škole, má toho rozumu vždycky prostě trochu míň, no, to se nedá nic dělat,“ směje se dnes už jako majitel firmy s milionovými obraty.

Věděl jsi už na střední, čím chceš být?

Jasně že ne. 😁 V době, kdy se měly podávat přihlášky na vysokou, jsem přicházel každý týden s novým nápadem. Nejdřív jsem chtěl být pilot, pak právník, ajťák, kriminalista. Ale přitom vlastně to jediné, co mě doopravdy bavilo a zajímalo, byl basket.

Ale slavný baskeťák nejsi, proč?

Tak říkal jsem si, že basket můžu hrát i při škole a asi by se slušelo něco vystudovat. Věnoval jsem se tak spíš studiu než profesionální hře. Sázet všechno jenom na basket by se mi taky nemuselo vyplatit a chtěl jsem mít jistotu, že ze mě něco bude.

Pro co ses nakonec rozhodl?

Už asi od čtyř let jsem se motal kolem počítačů, neuměl jsem vlastně ještě ani číst a brácha už mě učil rozpoznávat, co kde co znamená, abych mohl hrát hry. I táta pracoval v tomhle oboru, tak jsem nakonec zvolil informatiku na Vysoké škole ekonomické (VŠE).

„S kamarádem jsme měli heslo, že za 24 hodin se dá naučit naprosto cokoliv – od hry na piano, přes jazyk až po jakoukoliv zkoušku.“

Změnil tě nějak příchod na vysokou do Prahy?

Po příchodu do Prahy se můj život úplně otočil, byla to jedna velká party a ve škole jsem se ukázal jenom na zkouškách, kde jsem kolikrát své učitele viděl poprvé. S kamarádem jsme měli heslo, že se za 24 hodin dá naučit naprosto cokoli od hry na piano přes jakýkoli jazyk, tak aby se člověk trochu domluvil, až po jakoukoli zkoušku. Školu jsem tedy skoro nenavštěvoval a učit se začal vždycky až večer před zkouškou.

Pak ale přišly zdravotní problémy. Jak tě to ovlivnilo?

Zničehonic se všechno strašně zkomplikovalo. Projevily se u mě problémy se zrakem a záhy jsem si vážil každého rána, kdy jsem se probudil a viděl svět okolo. Musel jsem začít užívat léky, které ale jako vedlejší účinek způsobovaly nespavost.

Ta se projevovala jak?

Spal jsem průměrně jenom tři hodiny týdně, víc to prostě nešlo, i když jsem se snažil sebevíc. Nespavostí jsem proto získal obrovské množství času navíc. Zatímco ostatní měli půlnoc, já se učil na zkoušky, přečetl spousty knih a měl dost času na přemýšlení. Za jeden semestr jsem vystudoval předměty jako jiní za tři, vůbec jsem nepociťoval únavu, naopak jsem měl spoustu energie, ale můj život byl jak na autopilota.

Člověk asi nemůže takhle beze spánku dlouho fungovat, co?

Úplně ne a mělo to bohužel i další negativní účinky – začal jsem ztrácet dlouhodobou paměť. Naučil

jsem se tak sice na test na plný počet bodů, ale pak si nemohl vzpomenout na vlastní jméno, což nikdo v okolí nemohl pochopit. Profesoři si mysleli, že si z nich dělám srandu. Když se mi po čase zrak začal zlepšovat, přišla další rána. Našli mi nádor na mozku a musel jsem na operaci.

Co se tím pro tebe změnilo?

Všechno. V tu chvíli jsem si totiž opravdu uvědomil, jak je důležité v životě dělat to, co člověka doopravdy baví, a nerozčilovat se kvůli blbostem. Celé tohle období bylo extrémně náročné na psychiku, ale taky mi hodně dalo. Pochopil jsem, že když nejde o život, nejde o nic, a o to víc jsem pak byl klidný jak ve škole, tak i potom.

Takže tě nestresovala ani změna oboru skoro na konci studia?

Když studujete informatiku a ve třetím ročníku si uvědomíte, že vás baví všechno, jen ne předměty s informatikou, víte, že je něco špatně. 🙂 Mě vždycky lákal marketing, četl jsem články o různých kampaních, líbilo se mi, že je to celé kreativní a člověk tam tvoří zajímavé inovativní produkty, proto když u nás na fakultě nově otevřeli obor Multimédia v ekonomické praxi, rozhodl jsem se začít po třech letech znovu a lépe.

Začít znovu pro tebe ale nebyla zrovna procházka růžovým sadem.

To ne. Studoval jsem bakaláře šest let, takže jsem si už studium musel platit sám. A makal jsem i o víkendech, abych to zvládl.

A přesto jsi spal v autě?

To byla otázka cti spíš než peněz jako takových. Rodiče by mi samozřejmě peníze dali a mohl jsem spát u známých, ale já si říkal, že jsem se do toho všeho sám dostal, tak bych se z toho měl i sám dostat ven. Takže jo, asi měsíc jsem spal v autě, sprchoval se v posilovně a na záchod chodil do školy. A když už mi nestačily peníze ani na jídlo, tak jsem si koupil třeba kilo salámu a rohlíky a živil se tím celý týden. To dost vydefinovalo moje priority a cíle a nakoplo mě to k tomu, abych se změnil.

„Poslal jsem životopis do víc než stovky firem, absolvoval asi třicet pohovorů a nikdo mě nevzal.“

Jak konkrétně tě to nakoplo?

Hlavně mentálně. Když člověk tohle všechno zažije, donutí ho to docela přehodnotit priority. Moji vrstevníci už budovali kariéru, zatímco já pařil a pak byl v nemocnici, takže měli náskok, který jsem chtěl dohnat. Ale nedařilo se. Poslal jsem životopis do víc než stovky firem, absolvoval asi třicet pohovorů a nikdo mě nevzal.

To muselo být dost demotivující.

Bylo, ale já to nechtěl vzdát. A vyplatilo se – práce, co jsem realizoval s Marketing klubem na VŠE, se zalíbila klukům ze Studenta Media a ti mě pak oslovili, že by ze mě chtěli mít projektového manažera, tehdy ještě pro portál Unijobs.cz.

A tak ses dostal k Proudly?

Přesně tak. To byla vlastně úplně nová myšlenka, pomáhat mladým nacházet práci, která jim bude dávat smysl, a zároveň pomáhat firmám prezentovat se takové, jaké jsou. Pracoval jsem šestnáct hodin denně včetně víkendů, nevěděl jsem, co znamená volno, ale na rozdíl od těch večírků kdysi mi tohle dávalo smysl, fungovalo to, a hlavně mě to bavilo.

Projekt se postupně rozvíjel, začal jsem do týmu nabírat nové tváře a firma se zvětšovala a zvětšovala, až se nakonec rozrostla natolik, že ji letos odkoupila mezinárodní společnost a její působnost se tak rozšířila i do dalších zemí Evropské unie.

Když se na to celé teď zpětně podíváš, co bys poradil středoškolákům, kteří právě zvažují, co se životem?

Dělejte v životě to, co vás baví, i kdyby to bylo za míň peněz. Protože když vás to bude bavit, budete se v tom i zlepšovat, budete se vzdělávat a stanete se v tom úspěšnými. No a to vám pak následně přinese zase lepší peníze. True story. 😉


JAN KLUSOŇ

Honza Klusoň toho jen v posledních pár letech zažil tolik, kolik většina z nás nezažije ani do smrti. Po gymnáziu šel studovat informatiku na VŠE, po třech letech zjistil, že ho to vlastně nebaví, a začal znovu. Do toho ho postihly dost závažné zdravotní potíže, nějaký čas spal v autě a žil na kilu junioru týdně a měl problém najít práci. Teď je vedoucím mezinárodního projektu Proudly, od října Welcome to the Jungle, který pomáhá mladým lidem najít práci, co jim dává smysl, a to nejen v Česku, ale i po celé Evropě.


Foto: archiv Honzy Klusoně